Lékařka Dina Aschbachová-Gitelmanová vedla v Berlíně klinickou studii, které se účastnilo 142 pacientů s cukrovkou I. i II. typu. Pacienti byli rozděleni do čtyř kontrolních skupin a skupina číslo 2 byla tou, která kromě své standardní medikace užívala navíc ionizovanou alkalickou vodu. Ač šlo o malou studii, výsledky dopadly velmi slibně.
- Už během prvních 6-7 dnů zaznamenali účastníci v kontrolní skupině č. 2 zmírnění pocitu žízně a suchosti v ústech a cítili se méně unavení.
- Po dvou týdnech se u pacientů s cukrovkou II. typu snížil krevní cukr v průměru o 25,7 %, u I. typu o 33,2 % (měřeno nalačno).
- Koncentrace glykovaného hemoglobinu se u diabetiků II. typu po měsíci snížila o 2 procentní body, u diabetiků I. typu po dvou měsících o 1 procentní bod.
- Ze studie vyplynulo, že pitím ionizované alkalické vody lze u obou typů cukrovky dosáhnout snížení medikace. Po 4-6 týdnech terapie se u pacientů s diabetem I. typu snížila potřeba inzulínu v průměru o 37 %, u pacientů II. typu průměrně o 47 %, přičemž rekordní hodnotou bylo 70 %! Nejzásadnějších změn dosáhli ti pacienti, kteří měli na začátku studie nejhorší hodnoty.
- Účastníci byli sledováni ještě několik měsíců po ukončení terapie. I když už alkalickou vodu nepili, sledované hodnoty se ještě 2-4 měsíce zlepšovaly a teprve pak se začaly pozvolna zhoršovat. Po pěti měsících na tom ale stále všichni byli lépe než před studií.
- Po ukončení pití alkalické vody se postupně znovu zvyšovala i potřeba medikace - ale ne zásadně. Zatímco cukrovkáři I. typu měli těsně po terapii o 37 % nižší potřebu inzulínu, po 4 měsících to bylo o 31 %. U cukrovkářů II. typu je zaznamenána bilance 47 % těsně po terapii a 37 % po 5 měsících (pokaždé srovnáváno s původními hodnotami).
Jak je možné, že to zafungovalo? Jednou z hypotéz je, že některé beta buňky mohou být v našem těle neaktivní nebo „spící“ – a pití ionizované alkalické vody je stimuluje k tomu, aby produkovaly více inzulínu.